Terapie je proces, jehož cílem je podpořit naši emocionální a duševní pohodu, pomoci řešit složité životní situace, zpracovat traumata a rozvíjet dovednosti i emoční inteligenci. Může sloužit nejen v obtížných obdobích nebo při psychických problémech, ale také jako prevence. S terapeutem můžeme otevřeně řešit cokoli, co nás trápí, aniž bychom se museli stydět nebo obávat odsouzení. Terapeutický proces tak může být velmi léčivý – umožňuje nám lépe porozumět sami sobě a svým potřebám. V následující části se seznámíme s různými terapeutickými přístupy a poradíme, jak si vybrat ten, který vám nejlépe sedne.
Kdy hledat pomoc a podporu v terapii
Naše nejhlubší trápení si často necháváme pro sebe. Někdy se za ně stydíme, jindy máme pocit, že by nám okolí nerozumělo, nebo se naše potíže dotýkají právě těch, od kterých bychom jinak podporu čekali. Terapeut či psycholog ale může být důvěrnou osobou, které se můžeme svěřit s čímkoli – a nemusíme mít obavy, že jí tím ublížíme nebo budeme posuzováni. Čas sezení je určen jen nám, našim myšlenkám a pocitům. Jakmile se podaří vybudovat důvěru, můžeme se otevřít naplno – a právě to bývá velmi léčivé a ulevující.
Zároveň je důležité vědět, že terapie není jen pro ty, kteří prošli dramatickými událostmi nebo trpí závažnými psychickými obtížemi. Všichni jsme jedineční, a proto se nás stejné situace a zážitky dotýkají různě. Terapeutická podpora může pomoci při zvládání emocí, posílení sebevědomí či budování větší sebelásky. Vyhledat terapeuta je krok k hlubšímu sebepoznání i k dlouhodobé duševní pohodě.
Emoce si můžeme představit jako barevné příze. Každá barva symbolizuje jednu emoci – například rudá vztek, šedá smutek, oranžová radost, fialová strach (ilustrativní příklad, každý barvy vnímáme jinak). Jen málokdy prožíváme jen jednu emoci. Většinou se proplétají dohromady a vytvářejí spletitou směs barevných provázků. Takový chumel nás může snadno zahltit a vyčerpat, někdy až natolik, že přejde do apatie, úzkosti či deprese. A to i v situacích, kdy se v našem životě navenek neděje nic jednoznačně špatného.
Důvodem mohou být i naše myšlenkové vzorce, nízké sebevědomí nebo tlak, který na sebe vyvíjíme. Terapie pak může fungovat jako prostor, kde se tyto emoce dají postupně uchopit, pojmenovat a přijmout. Učíme se, jak chumel pomalu rozplétat, rozumět jednotlivým barvám a nesoudit je. Každá z nich má totiž v našem životě své místo.
Co od terapie očekávat a jaké otázky si položit
Pokud cítíme, že je náš emoční chumel příliš těžký na to, abychom ho zvládli sami, můžeme udělat první krok – rozhodnout se vyhledat podporu. Jenže jak poznat, že je terapie tou správnou cestou právě pro nás? A co vlastně od ní očekávat?
Je dobré si položit pár otázek:
- Chci řešit konkrétní problém, nebo se spíše dlouhodobě lépe poznat?
- Potřebuji spíše prostor k naslouchání, nebo odbornou radu?
- Omezují mě moje obtíže v každodenním životě či mají vliv také na moje zdraví?
Těmito otázkami si můžeme ujasnit, koho vlastně hledáme – psychiatra, psychologa, nebo terapeuta.
Psychiatr
Lékař s vysokoškolským vzděláním zaměřeným na biologické procesy duševních poruch, určuje diagnózu a stanovuje medikaci. Vhodné je ho navštívit při podezření na závažnější obtíže (deprese, těžké úzkosti, nespavost, ADHD , apod.) či pokud jiné prostředky nefungují (odpočinek, terapie, spánková hygiena, atd.). K návštěvě není třeba doporučení praktického lékaře.
Psycholog
Absolvent psychologie, který provádí diagnostické texty (pod dohledem či sám – klinický psycholog), zkoumá lidské chování a duševní procesy, poskytuje podporu a terapii, je tedy současně také terapeut. Klinický psycholog může spolupracovat s pojišťovnami v rámci hrazené zdravotní péče. Doporučení lze získat i od obvodního lékaře.
Psychoterapeut
Absolvent několikaletého psychoterapeutického výcviku s vysokoškolským vzděláním v lékařském či humanitním oboru, terapeutickou praxi často získává již během výcviku, podle čehož se také odvíjí cena. Může spolupracovat s pojišťovnami v rámci preventivních programů na podporu duševního zdraví.
Tip: Česká asociace pro psychoterapii zaštiťuje přes 2000 psychoterapeutů napříč regiony, kde najdete také přehled jednotlivých kvalifikovaných odborníků (web: https://czap.cz/).
Při výběru psychoterapeuta je důležité hledět právě na vzdělání a výcvik, případně délku praxe. Pokud neseženete terapeuta ve svém okolí, můžete využít některou z těchto online platforem:
- HEDEPY
- TERAPIO
- MEDDI
Podle čeho vybírat? Důležité jsou určitě sympatie, zaměření terapeuta i naše cenové možnosti.
S volbou vám mohou pomoci tyto otázky:
- Co vlastně chci v terapii řešit? (Úzkost, vztahy, sebevědomí, smutek nebo jen prostor k růstu)
- Jak aktivní přístup od terapeuta chci? (Chci, aby mě vedl, nebo spíš podporoval můj vlastní proces?)
- Jak často a jak dlouho jsem ochotný/á chodit? (Časová i finanční kapacita)
- Jaké metody nebo přístupy mám blízko? (Rozhovor, práce s tělem, techniky, kreativní metody)
- Mám už nějaké zkušenosti s terapií či poradcem? Co tam fungovalo, co ne?
Na prvním sezení se obvykle hovoří o tom, co vás trápí, jaký je váš životní kontext (rodina, práce, dětství), a také se domlouvá rámec spolupráce – frekvence, otevírací důvěra, pravidla sezení. Důležité je nepředpokládat, že terapie musí být „hurá řešení”. Někdy je první hodnotou to, že konečně své myšlenky a pocity sdílíte a že začnete chápat, co se ve vás děje.
Terapeutické přístupy a metody
Terapeut se během svého výcviku zaměřuje na konkrétní terapeutické přístupy, které mu dávají největší smysl. Často však během své praxe svoje vzdělání dále rozšiřuje a věnuje se tak více technikám, které může navzájem kombinovat. Pro lepší orientaci si pojďme představit ty nejzákladnější.
1. Kognitivně-behaviorální přístupy (KBT)
Zaměřují se na propojení myšlenek, emocí a chování. Vycházejí z toho, že změnou myšlení a návyků můžeme ovlivnit i své prožívání. Jsou většinou praktické, strukturované a krátkodobější.
- KBT (kognitivně-behaviorální terapie) – praktická krátkodobá a intenzivní terapie s aktivním přístupem terapeuta, který nás provází. Zaměřuje se na řešení konkrétních potíží v přítomnosti a hledá řešení v podobě změny škodlivých myšlenkových vzorců. Tato terapie nám může pomoci například s úzkostnou poruchou, úzkostnou nespavostí, depresemi, různými fobiemi i závislostmi.
- Schema terapie – hledá hlubší vzorce, které si neseme z dětství.
- ACT (terapie přijetí a odhodlání) – učí přijímat emoce a jednat podle vlastních hodnot i přes překážky.
2. Humanistické a existenciální přístupy
Vycházejí z přesvědčení, že každý člověk má v sobě potenciál k růstu. Důraz kladou na autenticitu, prožívání tady a teď a hledání smyslu života. Terapeut je spíše průvodcem než „odborníkem nad klientem“.
- Gestalt terapie – zdůrazňuje uvědomění si přítomného okamžiku a převzetí odpovědnosti za vlastní život. Je vhodná pro lidi, kteří chtějí lépe porozumět sami sobě, svým emocím a vztahům. Pomáhá při krizích identity, problémech ve vztazích, psychosomatických potížích.
- Logoterapie (Viktor Frankl) – pomáhá hledat smysl života i v těžkých situacích. vyrovnávat se se ztrátou, nemocí, traumatem nebo existenciální krizí.
- Daseinsanalýza – zkoumá, jak člověk prožívá svou existenci a vztah ke světu, svému bytí, druhým lidem i své životní cestě.
3. Psychodynamické a psychoanalytické přístupy
Vycházejí z Freudovy psychoanalýzy, ale dnes už mají mnoho modernějších podob. Terapie může být delší a hloubková. Hodí se, pokud člověk řeší opakující se vzorce v životě, složité vztahy, traumata z dětství, vnitřní konflikty. Využívají se při depresi, úzkosti, poruchách osobnosti, ale i když klient prostě cítí, že něco není v pořádku a neví přesně co.
- Psychoanalýza (Freud) – klasický přístup, který hledá kořeny problémů v nevědomých konfliktech.
- Psychodynamická terapie – kratší a praktičtější forma psychoanalýzy, zaměřuje se na vzorce chování a vztahů, které si neseme z dětství.
Tyto směry a přístupy se velmi často kombinují. Volba přístupu záleží nejen na daném problému a projevech, ale také na rysech dané osobnosti.
Alternativní a podpůrné cesty k duševní pohodě
Vedle tradičních psychoterapeutických směrů existuje celá řada jemnějších a tvořivých cest, jak pečovat o duši. Vyjádření sebe a svých emocí pomocí umění, hudby či pohybu může být velmi léčivé – arteterapie, muzikoterapie či tanečně-pohybová terapie dokážou otevřít emoce, které se slovy popisují jen těžko. A pak tu jsou i přístupy, které nás propojují s přírodou nebo tělem – například lesní terapie, terapie hlasem či práce se zvířaty. Ne vždy nahrazují klasickou psychoterapii, ale mohou ji krásně doplnit. Přinášejí klid, pocit ukotvení a nové pohledy na sebe i svět kolem.
Závěrem
Možností, jak pečovat o duševní zdraví, je dnes nespočet. Každý přístup nabízí jinou cestu a je na nás, co nám nejvíce sedne – někdo potřebuje logickou strukturu, jiný laskavé přijetí, další tvořivost nebo propojení s tělem. Důležité je vědět, že na péči o psychiku nejsme sami a že existuje mnoho cest, jak si nechat pomoci i jak se o sebe starat.
Zdroje
- Druhy psychoterapie. Online. Adicare, psychologická a psychiatrická klinika. 2025. Dostupné z: adicare.cz.
- Jak vybrat psychoterapeuta? Online. Terapie.cz. 2025. Dostupné z: www.terapie.cz.
- PSYCHOTERAPEUTICKÉ PŘÍSTUPY. Online. ČAP Česká asociace pro psychoterapii. 2025. Dostupné z: czap.cz.
- Terapie. Online. Terapio. 2025. Dostupné z: www.terapio.cz
